Sexuální násilí
Nikdy to není vaše vina.
Sexuální násilí je jakákoli forma sexuálního chování, ke kterému dochází bez dobrovolného souhlasu všech zúčastněných osob. Tímto aktem je narušována osobní integrita a autonomie oběti, což vede k závažným psychickým a fyzickým traumatům.
Formy sexuálního násilí:
- Znásilnění: Jde o nedobrovolný pohlavní styk, který je vynucený násilím, hrozbami nebo manipulací. Znásilnění může být spácháno jak cizí osobou, tak někým blízkým, což činí z této zkušenosti ještě těžší záležitost pro oběť.
- Sexuální obtěžování: Tato forma sexuálního násilí zahrnuje nevítané sexuální návrhy, poznámky, vtipy nebo fyzické dotyky, které jsou pro oběť nepříjemné nebo ponižující. Sexuální obtěžování se může odehrávat v různých prostředích, včetně pracovních míst, škol nebo veřejných prostor.
Sexuální nátlak: Jedná se o donucení k sexuálním aktivitám skrze vydírání, manipulaci nebo jiné formy tlaku. Nátlak může být psychologický, ale i fyzický, a často zahrnuje situace, kdy se oběť cítí, že nemá jinou možnost než poslechnout.
Sexuální vykořisťování: Využití osoby k sexuálním aktivitám za účelem zisku či jiného prospěchu je krutou formou zneužívání. Sexuální vykořisťování může zahrnovat obchodování s lidmi, nucenou prostituci nebo jiné formy sexuálního zneužívání.
Sexuální násilí ve vztahu: Sexuální násilí v rámci vztahu je bohužel velmi časté. Oběť je vystavena tlaku nebo násilí ze strany partnera, který odmítá respektovat její právo na rozhodnutí o vlastním těle a sexualitě.
Victim Blaming: Obviňování oběti
Jedním z největších problémů, se kterými se oběti sexuálního násilí potýkají, je victim blaming, neboli obviňování oběti. Tento jev, kdy je zodpovědnost za čin přenášena na samotnou oběť, například skrze otázky typu "Proč jsi tam vůbec šla?" nebo "Co jsi měla na sobě?", je nejen nespravedlivý, ale také devastující pro psychiku oběti. Obviňování oběti odvádí pozornost od skutečného pachatele a posiluje kulturu, ve které se sexuální násilí zlehčuje a toleruje. Za sexuální násilí je vždy zodpovědný pouze pachatel.
Jak pomoci někomu, kdo se stal obětí sexuálního násilí:
Pokud znáte někoho, kdo se stal obětí sexuálního násilí, je důležité poskytnout mu citlivou a účinnou podporu. Zde je několik kroků, které mohou být užitečné:
- Okamžitá reakce: Pokud se sexuální násilí stalo nedávno a hrozí otěhotnění, doporučuji zvážit pohotovostní antikoncepci (Escapelle, Postinor). Ujistěte oběť, že si za to ničím nemůže a není to jejich vina. Zvažte také nahlášení na policii pro zajištění důkazů.
- Lékařská pomoc: Oběť by měla vyhledat lékařskou pomoc, ideálně u gynekologa. Lékař je vázán mlčenlivostí a není povinen hlásit případ policii, pokud si to oběť nepřeje.
- Oznámení na policii: Oběti mají právo nahlásit čin na policii, což pomáhá v trestním stíhání a boji proti sexuálnímu násilí. Mohou si vzít doprovod a vybrat, zda chtějí být vyslýchány mužem nebo ženou.
- Důvěra a podpora: Ujistěte oběť, že jí věříte a že není sama. Zdůrazněte, že plnou vinu nese pachatel.
- Psychologická pomoc: Oběť by měla vyhledat psychologickou pomoc, aby se mohla vyrovnat s traumatem a získat podporu.
- Podpora pro blízké: Pokud jste osobou, které se oběť svěřila, pečujte i o své duševní zdraví a neváhejte vyhledat odbornou pomoc.
Sexismus:
Jako sexismus lze označit projev, který se zakládá na výchozí myšlence, že osoba či skupina je na základě svého pohlaví a/nebo genderu v podřadném postavení. Sexismus tedy vychází z přesvědčení, že lidé si nejsou rovni a jedná o diskriminaci. Projevuje se v různých oblastech společenského života (například v politice, kultuře, zdravotnictví) a zasahuje do individuálních i institucionálních sfér. Prostřednictvím sexistického myšlení se ve společnosti upevňují stereotypy a také předsudky. Sexismu jsou obvykle ve větší míře vystavovány ženy, terčem sexistických projevů se ovšem může stát kdokoliv.
Sexismus si nevybírá a může být intersekcionální. To znamená, že se projevuje na základě pohlaví/genderu v kombinaci s dalšími faktory, jako je rasa, etnicita, sexualita, třída nebo schopnosti. Ne všechny osoby tak zažívají sexismus stejně – například černé ženy, ženy s postižením nebo LGBTQ+ osoby čelí specifickým formám útlaku, které jsou výsledkem propojení více identit.
Sexismus vůči mužům se pak projevuje zejména tím, že společnost na muže klade rigidní očekávání a stereotypy spojené s tradičními rolemi a maskulinitou. I když muži v mnoha oblastech stále těží z patriarchálních struktur, mohou čelit diskriminaci a předsudkům, pokud neodpovídají těmto společenským normám. Příkladem mohou být potlačování emocí, tlaky na fyzickou sílu a mužnost, očekávání finančního zajištění, výsměch za "ženské" zájmy, stigmatizace netradičních "feminizovaných" povolání a další.
-Beat Sexism CZ
STATISTIKY:
- V ČR dojde ke znásilnění zhruba každých 45 minut.
- Znásilnění zažije každá 10. žena a každý 30. muž.
- V ČR je spácháno až 34 znásilnění denně.
- K dlouhodobým následkům dochází až u 90 % obětí.
VAŠE PŘÍBĚHY:
"Byla jsem dost malá, a vždy jsem se ráda oblékala do hezkých věcí. Rodina to brala jako, že až vyrostu tak se budu oblékat jak "děvka". Bylo mi 9 a máma musela na večer pryč. Řekla tátovi ať mne umeje. Od té doby nesnáším sebe i své tělo, a cítím že mi bylo vzato něco co jsem si chtěla nechat pro svou první lásku ,ne pro otce."
"Když jsem byla na základce, tak jsem se začala bavit s jedním klukem z našeho města. Po 2 měsících kamarádství se mě pokusil venku znásilnit a sexuálně mě zneužil. Mé tehdejší kamarádky se mi vysmály a nevěřily mi ani slovo. Uběhly dva roky a do teď jsem u nikoho nenašla pochopení."
"Moji rodiče se většinou moc nestarali o mne a ani věci se mnou spojené. Jednou se můj otec rozhodl pomoct mi s rekonstrukcí pokoje a vzal i svého kamaráda. Ten si mne asi oblíbil, kdykoliv můj otec odešel začal na mne sahat a nepřestal ikdyž jsem ho o to prosila. Pár měsíců zpět tu byl aby mne "pohlídal" než se moji rodiče vrátí. Začal na mne opět sahat a i přes mou snahu se ubránit mne znásilnil. Rodiče mi nevěří. Byla jsem neplnoletá a moji rodiče berou tento "nový život" jako dar od boha."