Mentální zdraví

Mentální zdraví je zásadní pro náš celkový stav, ale často se opomíjí. Psychické potíže, jako úzkost, deprese a další psychické potíže mohou zasáhnout každého. Vyhledat odbornou pomoc je pro mnohé těžké, často kvůli pocitu studu nebo strachu z odsouzení. Pravdou však je, že říci si o pomoc není slabost, ale odvaha. Každý si zaslouží podporu a nikdo by na to neměl být sám. Všichni si zasloužíme pomoc, když jí potřebujeme.

Jak zvládnout akutní stres:

Pokud cítíme, že je toho na nás moc, a zaplavuje nás panika, můžeme vyzkoušet jednoduché dechové cvičení. Jak na to?

  • Nadechujte se nosem, vydechujte ústy.

  • Výdech by měl být zhruba dvakrát delší než nádech. Při nádechu můžete počítat do čtyř a při výdechu do osmi.

  • Pozornost zaměřte na samotný dech a jeho průběh. Sledujte, jak proud vzduchu prochází vašimi dýchacími cestami.

  • Pokud vaši mysl zaujme cokoli jiného, zkuste ji nenásilně vrátit zpět k vašemu dechu.


Důležité je zaměřit se na naše prožívání v přítomnosti, tady a teď. Pokud prožíváme úzkost, nejsme v přítomném okamžiku. Zvláště při fyzických projevech stresu, jako je bušení srdce, problém s dýcháním či trávicí potíže, může pomoci i ukotvení se v prostoru – vnímat, jak se chodidla dotýkají podlahy, nebo se vědomě opřít o zeď nebo opěradlo židle.


Říct si o pomoc je známkou odvahy:

Říct si o pomoc není známkou slabosti, ale odvážným krokem k uzdravení. Pokud cítíte, že na současnou situaci nestačíte, vyhledejte pomoc u svých blízkých, zapojíte se do podpůrných skupin nebo vyhledejte psychoterapii.
 

Společně s Hedepy jsme si pro vás připravili kód NEBOJSE200 na slevu 200 Kč na první sezení.

  • Pro využití kódu stačí kliknout na tlačítko dole. 

hedepy.cz

STATISTIKY:

  • Více než 700 tisíc lidí v Česku trpí psychickými potížemi. 
  • Sebevraždu spáchají v Česku každý den přibližně čtyři lidé.
  • Až 40 procent žáků 9. tříd ZŠ vykazuje známky střední až těžké deprese a 30 procent z nich známky úzkosti.  

KAM SE OBRÁTIT:

Chci se také svěřit

VAŠE PŘÍBĚHY:

"Už od dětství jsem se cítila jinak. Velké emoční výkyvy a strach. Když mi bylo třináct, nemohla jsem se bránit myšlenkám a emocím. Byla jsem ztracená a zoufalá. Začala jsem se sebepoškozovat. Nejdříve lehce, ale později jsem přišla na ten úžasný pocit úlevy. Byla jsem uvězněna ve své hlavě a nevěděla jsem, co se se mnou děje. Rodina to obrátila proti mně a slýchávala jsem posměšky typu ,,ta pořezaná". ,,Psychopat co ublíží nám všem." ,,zabij se ať máme klid." Byla jsem jen malé dítě. Křičela jsem o pomoc, ale nikdy mi jí nedali. Ani pokus o nežití jim nedokázal přiznat, že jsem nemocná a že je normální o tom mluvit a řešit to. Teď je mi 23 a mám diagnostikovanou hraniční poruchu osobnosti, sociální poruchu a panickou poruchu. Nemuselo to zajít tak daleko. Stále bojuji sama, ale teď už alespoň vím, že lidská duše není jen o dobru a zlu, nebo o radosti a smutku. Je v ní miliony věcí a každá z nich stojí za pozornost a podporu. -Mia"

"Když mi bylo 10, trenér mi řekl že jsem tlusté prase a že bych měla zhubnout jestli se chci posouvat dál, zhubla jsem a zadělala si na PPP, ve 13 jsem spadla do bulimie, ve 14 mi znova řekl ať zhubnu, zhubla jsem 7kg za 2 týdny. Teď mi bude 15, jsem o 10kg těžší, ale nedokážu jíst bez výčitek a nemůžu najít balanc mezi přejídáním a hladověním."

"Můj táta tvrdí, že mě měl zavírat a víc mlátit, prý by to třeba pomohlo a nebyla bych pak psychicky nemocná."